OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V synergii s nedávnym excelentným koncertom DOWNFALL OF GAIA v Košiciach a vo svetle faktu, že ide o album ktorý som tento rok počúval najčastejšie, nedá mi nenapísať k nemu aspoň pár sumarizujúcich riadkov. Predchádzajúca tvorba kapely ma vcelku úspešne míňala, o to silnejšie ma album „Ethic Of Radical Finitude“ zasiahol. Bude to spôsobené asi aj faktom, že títo Nemci viac konvergujú k môjmu obľúbenému čiernemu kovu a umne doň miešajú iné žánrové vplyvy vytvárajúc tak materiál môjmu srdcu veľmi blízky. Netrúfam si preto úplne hodnotiť nahrávku z pozície dlhoročného obdivovateľa ich tvorby, ale minulosťou nezaujatého poslucháča.
Ako celok je novinka pomerne kompaktná, vtesnáva všetok dej do štyridsiatich minút v piatich dejstvách nepočítajúc krátky úvod v podobe „Seduced By...“. Materiál je vyskladaný ako veľmi komplexný a chlapci rozhodne majú čím naplniť priestor. Jednotiacim elementom je rýchly black metal zasadený v smršti „blast beatov“, okolo ktorého je vytvorená košatá aura ďalších motívov, ktoré predstavujú rôzne, dnes populárne, „post“ prímesi. V súhrne pôsobí album extrémne a značne inštrumentálne, pričom nie je úplne jednoduché vstrebať celú jeho komplexnosť na prvý pokus. Výborné vokály len zvyšujú výtlak a agresivitu niektorých skladieb.
Zvukovo pôsobí nahrávka masívne, pričom je krásne rozprestretá do priestoru s jasnou definíciou všetkých nástrojov. Záver ťažiskovej a veľmi melodickej „Guided Through A Starless Night“ ma vždy emocionálne rozseká. DOWNFALL OF GAIA pracujú tentokrát s drobnými a komplikovanými štruktúrami, na ktoré je potrebné sústredenie, aby to človek v plnej miere uchopil. Ak sa to podarí, dostáva sa k unikátnemu a extrémnemu zážitku, ktorý ma v sebe slušnú dávku nielen hudobného intelektu. Čiže popri celej naliehavosti nahrávky tu máme dostatočný priestor na emocionálny kontakt s prezentovanou hudbou a tiež atmosféru. Tú akcentuje použitie čistých vokálov, hovoreného slova alebo rôznych ambiencií plynulo zasadených do búrlivého behu extrémnej hudby. Podarilo sa tak dosiahnúť veľmi precíznu rovnováhu v trojuholníku čírej kovovej agresivity, melodiky a emocionálnej obrazotvornosti. Výsledok však pôsobí poriadne zašle a skôr depresívne než zasnene.
"Ethic Of Radical Finitude" si ma zo všetkých napočúvaných vecí od DOWNFALL OF GAIA podmanil najviac. Skvelé živé prevedenie skoro celého albumu ma v tomto fakte len jednoznačne utvrdilo. Ďalší komentár to snáď nepotrebuje, album je dostupný na všetkých možných digitálnych platformách, choďte do toho!
Komplexne a do detailov prepracovaná atmosférická záležitosť od DOWNFALL OF GAIA postavená na rýchlom a pevnom blackmetalovom základe. Jeden z TOP albumov roka.
9,5 / 10
1. Seduced by...
2. The Grotesque Illusion of Being
3. We Pursue the Serpent of Time
4. Guided Through a Starless Night
5. As Our Bones Break to the Dance
6. Of Withering Violet Leaves
Vydáno: 2019
Vydavatel: Metal Blade Records
Stopáž: 40:07
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.