Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V synergii s nedávnym excelentným koncertom DOWNFALL OF GAIA v Košiciach a vo svetle faktu, že ide o album ktorý som tento rok počúval najčastejšie, nedá mi nenapísať k nemu aspoň pár sumarizujúcich riadkov. Predchádzajúca tvorba kapely ma vcelku úspešne míňala, o to silnejšie ma album „Ethic Of Radical Finitude“ zasiahol. Bude to spôsobené asi aj faktom, že títo Nemci viac konvergujú k môjmu obľúbenému čiernemu kovu a umne doň miešajú iné žánrové vplyvy vytvárajúc tak materiál môjmu srdcu veľmi blízky. Netrúfam si preto úplne hodnotiť nahrávku z pozície dlhoročného obdivovateľa ich tvorby, ale minulosťou nezaujatého poslucháča.
Ako celok je novinka pomerne kompaktná, vtesnáva všetok dej do štyridsiatich minút v piatich dejstvách nepočítajúc krátky úvod v podobe „Seduced By...“. Materiál je vyskladaný ako veľmi komplexný a chlapci rozhodne majú čím naplniť priestor. Jednotiacim elementom je rýchly black metal zasadený v smršti „blast beatov“, okolo ktorého je vytvorená košatá aura ďalších motívov, ktoré predstavujú rôzne, dnes populárne, „post“ prímesi. V súhrne pôsobí album extrémne a značne inštrumentálne, pričom nie je úplne jednoduché vstrebať celú jeho komplexnosť na prvý pokus. Výborné vokály len zvyšujú výtlak a agresivitu niektorých skladieb.
Zvukovo pôsobí nahrávka masívne, pričom je krásne rozprestretá do priestoru s jasnou definíciou všetkých nástrojov. Záver ťažiskovej a veľmi melodickej „Guided Through A Starless Night“ ma vždy emocionálne rozseká. DOWNFALL OF GAIA pracujú tentokrát s drobnými a komplikovanými štruktúrami, na ktoré je potrebné sústredenie, aby to človek v plnej miere uchopil. Ak sa to podarí, dostáva sa k unikátnemu a extrémnemu zážitku, ktorý ma v sebe slušnú dávku nielen hudobného intelektu. Čiže popri celej naliehavosti nahrávky tu máme dostatočný priestor na emocionálny kontakt s prezentovanou hudbou a tiež atmosféru. Tú akcentuje použitie čistých vokálov, hovoreného slova alebo rôznych ambiencií plynulo zasadených do búrlivého behu extrémnej hudby. Podarilo sa tak dosiahnúť veľmi precíznu rovnováhu v trojuholníku čírej kovovej agresivity, melodiky a emocionálnej obrazotvornosti. Výsledok však pôsobí poriadne zašle a skôr depresívne než zasnene.
"Ethic Of Radical Finitude" si ma zo všetkých napočúvaných vecí od DOWNFALL OF GAIA podmanil najviac. Skvelé živé prevedenie skoro celého albumu ma v tomto fakte len jednoznačne utvrdilo. Ďalší komentár to snáď nepotrebuje, album je dostupný na všetkých možných digitálnych platformách, choďte do toho!
Komplexne a do detailov prepracovaná atmosférická záležitosť od DOWNFALL OF GAIA postavená na rýchlom a pevnom blackmetalovom základe. Jeden z TOP albumov roka.
9,5 / 10
Skladby
1. Seduced by...
2. The Grotesque Illusion of Being
3. We Pursue the Serpent of Time
4. Guided Through a Starless Night
5. As Our Bones Break to the Dance
6. Of Withering Violet Leaves
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2019 Vydavatel: Metal Blade Records Stopáž: 40:07
05 / 04 / 2025 / PRAHA / STRAHOV 007
Downfall Of Gaia si za více než 15 let své existence vydobyli jedinečný prostor na metalové scéně svou strukturovanou, dynamickou směsí crust punku, post-black metalu a atmosférických prvků. Tento kvartet, který vzešel z DIY/crust punkové scény, kde dodnes nachází svůj étos, vydal šest dlouhohrajících alb a jejich poslední album „Silhouettes of Disgust“ (2023) je jejich dosud nejvýraznějším a nejpůsobivějším dílem.
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.